Přechod Mallorcy - GR 221 očima pekaře – část 2.
Koncentrovaná chuť Mallorcy
Aby ženská po čtyřicítce ty ostrovní krpály vylezla a slezla, rozumí se samo sebou, že musí mít doping. Když ta ženská je pekařka a když ty ženské a pekařky jsou 2, je navýsost jasné, že ten doping bude extra vytuněný!
Lokální. Řemeslný. Chuťová bomba. Sladký. Výživný. Krásný.
Prostě Pan de Limon/Arancia con Almendra.
Co to je ten „Pan de Limon“ nebo „Pan de Arancia“, ale vždycky s „con Almendra“??
Je to kandovaná citronová nebo pomerančová kůra smíchaná s drcenými mandlemi. Totální kalorická bomba, na kterou jsme s Helenou spolehlivě vyfičely ze Solleru až do Pollency. Trošku jsme se hádaly, který dortík je pro kterou favoritem, neb se chutě proměňovaly. Poté však, co pubertální osazenstvo prohlásilo, že toto jíst nebude a bylo hrdě odmrštěno hláškou: Ty harante, tohle je koncentrovaná chuť Mallorcy!, shodly jsme se moudře, že ať pomeranč nebo citrón, můžeme obojí.
Je mi líto osamělých cestovatelů, protože jednak není nad projevovanou názorovou různost v týmu a taky nad holčičí posezení s nohama v horském potoku a tím nejsladším jídlem, které existuje. Prostě pohoda.
Protože Mallorca jsou Pomeranče. Citróny. Stromy obsypané plody a souběžně květy.
Pomeranče a citróny, ale i mandarinky rostou všude. Vysoko v horách, blízko k moři, v klimatu chráněném vysokými štíty Serra de Tramuntana před studenými větry. Zvláště městečko Soller je svými pomeranči proslavené a bohatství plynoucí z obchodu s citrusovými plody je ve městě vidět.
Nejlepší Pan de Limon con Almendra nebo Pan de Arancia con Almendra koupíte v Solleru na adrese: Placa de Espanya 5 v Pastisseria L. Vidal. Je to pekařství hned vedle první zastávky tramvajky, kterou se svezete dolů do Port de Soller (čili do přístavu). Soller je asi v polovině trasy GR 221, takže druhou půlku GR 221 máte energeticky ošéfovanou. Pro první polovinu výpravy z libovolného směru si zakupte v jakémkoli supermercadu Eroski asi 5 balení Pan de Albaricogue v apartním igelitu – vypadá to jako sušené fíky, ale jsou to sušené meruňky s mandlemi.
Tak sladký základ by byl. Co dál?
Čepované pivo. Překvapivě dobré. Značky si nepamatuju, ale do aktivní slovní zásoby jsem si záhy přidala: „Cerveza por favor“. To mi šlo a je to jednoduché, naučíte se to taky. Pivo Španělé fakt umí a taky díky značnému počtu českých horochodeckých bláznů vědí, že pivo se pije zásadně velké.
Na vodu se neptejte. Tu si naberte v prameni nad městem nebo kupte. Voda je na „Drystone Route“ ožehavé téma.
Zkusme tedy spíše něco o jídle:
Ve Španělsku se v restauracích nevaří teplá jídla od 14 do 17 hodin. Nikdy. Nejsou lidi. Brzké odpoledne jsou přitom velice časté časy pro průchody městečky na trase GR 221. Ačkoliv vám neuvaří, jsou ochotni nachystat alespoň plněné bagety. Vynikající. S oliváčem namísto másla to se ví, se sušenou šunkou nebo s čímkoli, co si z bohaté nabídky vyberete. Najíte se a najíte se dobře.
Kromě plněných baget jsou sázkou na jistotu, kterou si můžete zabalit i na cestu, klasické většinou masem plněné Empanadas, což je plněné čerstvé pečivo z lineckého křehkého těsta. Dá se koupit v pekařstvích nebo v kterémkoli malém obchůdku i supermarketu.
Jako snack na cestu krekry z olivového oleje „Galletes“. Zde složení opsáno z balíčku, který jsme scupovali my: farina de blat, oli d´oliva, pipes de gira – sol, sal i llevat, což přeloženo z katalánštiny je toto: pšeničná mouka, olivový olej, slunečnicová semínka, sůl a droždí. Není to ÚÚÚÚžasné????
Je.
Nechci pět nepřiměřené ódy na paellu, kterou bych doma samozřejmě připravila lépe, neboť celá výprava ví, že když se Zuzana vypraví do světa, tak ten svět si sedne na zadek :-).
Ale na Mallorcu pět ódy musím. Vyražte!
GR 221 se dá absolvovat i bez těch šílených baťohů a za dobrou cenu. Trasa GR 221 je protkaná sítí refugií. Ubytování má jednotnou cenu 14 Eur a "teens" do 16 let platí jenom Eur 9.
A nezapomeňte si dát čerstvý pomerančový džus. Připraví vám ho na každém rohu a k tomu přidají 1 pomeranč do ruky na cestu.
